Psychologie a výtvarná tvorba (arteterapie).

Úvod:

Psychologie je věda, která se zabývá duševními jevy na všech úrovních rozvoje života člověka a živočichů. Arteterapie je součástí psychologie, která využívá malbu, kresbu, sochařství jako prostředku výchovy a komunikace jinak těžko vyjadřujících pocitů, zážitků a vzájemných vztahů. Používá ve svém procesu výtvarného myšlení a prožívání. Arteterapie je nejen základem pro diagnostiku, ale je také odpočinkovou tvůrčí činností, její pomocí se dosahuje vnitřní relaxace, podporuje emoční vývoj (funkce zrání), zbavuje blokujících psychických zábran, podporuje kladné vztahy a sjednocení osobnosti , nechává promlouvat zablokované psychické obsahy a rozpory, které nejsou deformovány rozumem.

Výtvarná tvorba:

Výtvarná tvorba sehrává svoji roli v pečovatelských a léčebných zařízeních, ať už jsou to klinická psychiatrická zařízení, věznice či léčebny. Tvůrčí proces též na pomáhá odvádět jeho účastníky od destruktivního chování a hraje významnou roli v překonávání jejich psychických obtíží. Arteterapie hledá obsah, vývoj a funkce nevědomého či vnitřního života i vztahu mezi nevědomím a reálnou lidskou zkušeností a chováním. Klasickou psychoanalýzou jsou vykládány sny, které mají podobnou strukturu jako spontánně vytvářené obrazy, jež jsou považovány za odraz psychických procesů v naší mysli. Nezáleží na to jestli tvorba vychází z vnitřního konfliktu anebo jestli se o sobě chtějí klienti jen něco více dozvědět. Arteterapie se pohybuje mezi dvěma póly – jedím je výtvarná výchova jako terapie a druhým výtvarná výchova jako tvořivá činnost. Vždy se však snaží o rozvoj vizuální tvořivosti. S výtvarnou tvorbou v různých zařízení je též důležitý prostor, ve kterých by se nejen skupina, ale také její vedoucí cíti li příjemně.

Při výtvarné činnosti v nejširším slova smyslu nejde jen o sebepoznání nebo sdílení pocitů, ale také společná tvorba v hravé atmosféře. Tyto společné hry, při kterých její členové zažívají pocit sounáležitosti, směřují svými tématy hlouběji a vyjadřují skupinovou dynamiku. Tato složka arteterapie je významnou při posilování týmové spolupráce i mezi různorodými členy skupiny. Samotný proces tvoření (např. jemná hra s tvarem při vyjádření určitého pocitu nebo inspirace barvou a liniemi) pomáhá růstu osobnosti. Výtvarná činnost je pro člověka přirozená; každý člověk, ať nadaný či postižený, je schopen tvořit smysluplná výtvarná díla. Spontánní výtvarná tvorba obohacuje tvořivost, podporuje sebeuzdravující procesy; může nám pomoci porozumě tomu, že je v našich silách změnit sebe sama, naše vztahy a prostředí, ve kterém žijeme. Pro malbu a kreslení je charakteristický pohyb, ten podněcuje smysly a vyvolává vizuální, citové a někdy i duchovní prožitky. Právě charakter čar a barev zprostře kovávají sdělení.

Při spontánní tvorbě je samotný začátek, průběh i její výsledek velkou neznámou. Čmáranice nevýraznými barvami se může rozvinout v emotivní barevnou kompozici. První odvážný krok podnítí chuť k dalšímu experimentování. Podstoupením rizika, se přiblížíme představám a zkušenostem, které nás předtím mátly a obávali. Ve skupině riskujeme tím, že o sobě mnohé prozrazujeme ostatním. Tím však můžeme velmi získat, neboť naše otevřenost v bezpečném prostředí umožňuje přijetí naší osoby ostatními, ale také naším naslouchání, myšlenky a pocity ostatních. Prostřednictvím výtvarné tvorby je také možno posilovat skupinové ideály a neverbálně zprostředkovávat myšlenky, pocity a vjemy, které jsou pro některé jedince příliš složité. V každé skupně se vytvářejí vztahy a dochází ke komunikací na mnoha různých úrovních a pomocí různých prostředků: mezi jedincem a jeho já; mezi jednotlivými členy; mezi skupinkami členů; mezi vedoucím skupiny a jednotlivci; mezi vedoucím a skupinou; mezi skupinou a institucí; mezi institucí a širší společností. Komunikace zahrnuje i řeč těla. Skupina, která se sejde nad výtvarnými díly se stává sociální jednotkou a vše co vzniká, vzniká “uvnitř” skupiny. Skupina umožňuje svým členům, aby se ve výtvarných dílech zhmotnilo nevědomí a získalo formu. Členové se dovídají více sami o sobě. Tak vzniká ve skupině silný pocit sounáležitosti.

Nejčastější výtvarná témata a jejich využití :

- Ledová královna, kde královna symbolizuje negativní emoční rovinu matky (studenost, mrazivost), ukazuje jak špatná je “špatná” matka, ukazuje na stupeň klientovy integrace tohoto pólu ve své osobnosti, to symbolizuje barevné pojetí tohoto chladného námětu.

- Adam a Eva, toto téma je zobrazením našeho obecného vztahu k opačnému pohlaví, za vzor slouží partnerský vztah našich rodičů, dominantní vzorce chování v něm, vztahové rozdělení rolí, ale také strategií chování k partnerovi. Sledujeme zejména celkový kontext a uplatnění základní symboliky (list, jablko poznání, strom poznání, had, popř. Bůh a Satan ). Důležité je, v jaké fázi se výjev nachází. Může to být před hříchem nebo po hříchu, ve stádiu vyhnání z ráje apod.

- Autoportrét je téma, které by mělo vystihovat vnitřní obraz sebe sama, který je poté možno porovnat se skutečným obličejem a chováním.

Nejčastější výtvarně - psychologické zákonitosti:

- U závislých na drogách jsou na výtvarných dílech často zvýrazněny řasy a oči, které jsou převážně vytřeštěné. Obsahově se objevuje často symbolika zla ďábla, krev, násilí, řetězy, mříže, někdy probodnuta srdce, spirály nejrůznější velikosti, tvaru, barvy symbolika smutku, prázdná klec nebo akvárium, plačící oko, rozbořená stavba, zvadlé květiny , čtvrtka rozdělená na dvě poloviny s různými drogovými symboly v jedné časti a se symbolikou “zdraví, štěstí a spokojenosti” (idealizace) na druhé polovině. U závislých na drogách je barevnost převážně studená, používají kombinace modré, zelené, černé a hnědé. Další oblíbenou barevnou kombinací, kterou často používají ve svých kresbách je bílá s černou. Bílá je nepestrou barvou, která zahrnuje celé spektrum, je barvou světla, čistoty, je symbolem narození i pohřbů, je barvou nedosažitelnosti, ale i nerozlišenosti; černá (doplňková k bílé), bývá znamením absolutna, plnosti života, absolutního nedostatku, neohraničenost, propast, temnotu, chaos, smrt živého. Lidé, kteří mají neustálý strach dost často na kresbě gumují.

- Depresivní lidské pocity se projevují kompozicí daného tématu z obavy z velkého formátu .

- U neurotických jedinců převládá tmavá barevnost, studené barvy nebo černá.

- U anxiózních jedinců často chybí barva úplně,

- U deprimovaných dětí se často vyskytuje střídání bílých a černých pravidelných ploch, zde lze hovořit o konstruované černo-bělosti.

Závěr:

Arteterapie se stává důležitou součástí psychologie, která se uplatňuje už u předškolního věku dítěte, kde zdánlivé nevinné kresby ve školkách můžou upozornit na skryté nebezpečí ( týrání, zneužívání a další stresující zážitky) . U dětí školního věku se při hodinách výtvarné výchovy dá rozpoznat pomocí metody arteterapie problémy s dospíváním a drogovou problematikou. U dospělých jedinců se arteterapie využívá jak k diagnostice onemocnění (závislosti) tak k léčbě.

Autoři: Ing. Milan Kapitán e-mail: Kapitan.Milan@seznam.cz

          Alena Svobodová e-mail: Svobodova_Alena@seznam.cz

Hlavní stránka - úvod, psychologie, ekologie, počasí ...  Autor stránek Ing. Milan Kapitán - webdesigner Hradec Králové.

Další stránka - Základní rady a hlavní faktory pro         zadání a tvorbu internetových stránek.  Autor stránek Ing. Milan Kapitán - webdesigner Hradec Králové.

Kontrola programátorského zápisu = validátor internetové stránky.  Svědčí o kvalitě a znalosti programovacího jazyka.